• Grey Instagram Icon
  • Grey Facebook Icon

Sleduj mě na Instagramu jako Lenka On Life

@lenkaonlife

© 2020 Web by Lenka Michalcakova

FOMO (Fear of missing out) a jak ho zpracovat



FOMO - Fear of missing out - Čili strach z toho, že nám něco utíká

Tak. K tomuhle cítím inspiraci už nějakou dobu a tím, že je před námi víkend plný sluníčka, zábavy a zážitků = sociální sítě plné obrázků lidí užívajících si sluníčko, zábavu a zážitky, pojďme se pobavit o fenoménu FOMO.


FOMO je v podstatě strach ze ztráty. Strach z toho, že když se rozhodneme pro jednu možnost - aktivitu - tak přijdeme o jinou. Strach z toho, že všichni ostatní žijí naplněný život plný zážitků, zatímco nám utíká mezi prsty. Život s FOMO je život v permanentním strachu protože - přiznejme si - vždy a všude bude něco, čeho se nezvládneme zúčastnit - co nám může utéct.


Co se ale málo ví je fakt, že FOMO je ve své podstatě forma velmi nepříjemné sociální úzkosti. Mohlo by se zdát, že jde vyřešit pouhým smazáním sociálních sítí, ale FOMO je o něčem mnohem hlubším, než jsou fotky s filtrem na Instagramu. Ve skutečnosti totiž nejde ani tak o aktivitu samotnou, která nám utíká, jako spíš o spojení s lidmi. Máme pocit, že když se neúčastníme vzrušujících party a vůbec každodenních EXTRA zážitků, tak jsme divní a nikdo se s námi nebude chtít kamarádit.


Člověk s FOMO se všech těch aktivit účastnit chce - a zároveň nechce. Má pocit, že ať udělá to nebo to, vždycky něco ztratí. Žije ve stavu zamrznutí. V kleci. Učinit jakékoliv rozhodnutí pak pro něj velmi často představuje úzkost, protože má pocit, že ať se rozhodne jakkoliv, tak vždy o něco přijde. Pokud například přijme pozvání na party, na kterou se mu vlastně nechce jít jen proto, aby nepřišel o spojení s ostatními, ztratí kousek sebe - zradí sám sebe. Pokud pozvání na party nepřijme, přepadne ho úzkost ze ztráty společnosti a ze samoty. A nikdo nechce skončit zavržený a sám. Už to vidíš?


Vše pramení z toho, že jsme v určité fázi života nabyli dojmu, že nemůžeme být sami sebou a zároveň mít lásku našich nejbližších. Nemůžeme mít sebe a zároveň toho druhého. Je to buď anebo. A tak jsme se naučili vybírat si vždy mezi sebou a ostatními.


A jako každý naučený vzorec, i tenhle je možné přijmout a nechat jít. Klec není příjemné místo k žití, co myslíš?


- Soustřeď se na to, co ti dělá radost. Vybírej si věci, lidi a činnosti podle toho, jestli ti dělají dobře namísto snahy něčemu nepříjemnému se vyhnout.


- Udělej si jasno v tom, co jsou TVÉ potřeby a touhy. Udělej si seznam. A začni si o ně říkat.


- Věnuj se činnostem, který tě naplňujou. Ve chvíli kdy se motáš kolem koní, protože to je něco, co tě dokáže naplnit tak, že máš chuť tančit a rozdávat lásku, nebude ti připadat že ti něco jiného utíká.


- Když se přistihneš že si vybíráš mezi špatným a horším, zeptej se sama sebe, co je naopak třetí - dobrá varianta.


- Zeptej se sama sebe “Chci to dělat proto, že mě to dělá šťastnou, nebo proto, aby mě ostatní přijali?”


- Zamysli se nad tím, jak moc žiješ svůj život podle toho co by se mělo dělat a do jaké míry děláš věci proto, protože dělají dobře tobě.


- Najdi si k sobě někoho, kdo je s tebou kompatibilní. Namísto neustálého přizpůsobování se a potlačování se protože máš pocit, že “by se to mělo, dělají to všichni ostatní, všichni ostatní jsou cool a jen já jsem divná” buď s někým, kdo si tě cení přesně proto, že jsi taková jaká jsi. Úleva, že?


- Vždycky vždycky vždycky ti bude něco utíkat. A mě taky. Nikdy v životě nezvládneš prožít vše, co se ti nabízí. Nikdy. Ani já ne! Pravdou je, že nikdo na světě nedokáže zažít všechno. A dokud tohle nepřijmeš, nedostaví se úleva.


- Zpomal. Rozhodni se pro jednu věc a soustřeď se na ni. Ostatní nech jít. Pokud cítíš strach, prožij si ho. Ale nedovol mu dál diktovat tvůj život.


- Přestaň se soustředit na to co nemáš a aktivně upři svou pozornost na to, co máš a za co jsi vděčná. Tohle je volba, kterou budeš muset dělat každý den znovu a znovu. Možná každou hodinu. Vždycky je to volba. Ale sama si můžeš zvolit mezi vděčností a klecí.


Dělej věci, které ti dělají radost. Soustřeď se na to, za co jsi vděčná - zas a znovu a znovu a znovu. Ponoř se do činností, které ti dělají dobře. A obklop se lidmi, kteří tě za to milujou a nechtějí tě neustále měnit. A ta bolest začne postupně ustupovat.