.png)
BOJ (FIGHTER)
ÚTĚK (RUNNER)
PŘIZPŮSOBENÍ (FAWNER)
ZAMRZNUTÍ (FREEZER)
FIGHTER
Tvojí dominantní reakcí na stres je "BOJ"
JAK SE BOJ PROJEVUJE V ŽIVOTĚ
Když se ve tvém životě objeví hrozba (ať už reálná nebo vnímaná - tvoje tělo nezná rozdíl), tak je tvojí primární reakcí BOJ. Děje se to pro tebe automaticky a okamžitě, tzn. v danou chvíli tě to často ovládne a nemáš příliš na výběr.
Cítíš se prakticky konstantně nabuzená a připravená bojovat. Tvojí převládající emocí je vztek, zahořklost a někdy až zlost a agrese. Tvůj vztek se ale nemanifestuje vždycky automaticky útokem.
Existují 4 druhy vzteku
Agresivní - ten který je namířený vůči druhé osobě.
Pasivně agresivní - navenek jsi klidná, ale tvůj vztek se ukáže nepřímo související akcí nebo sabotáží.
Pasivní - ten, který internalizuješ, potlačíš a uzamkneš v sobě bez jakýchkoliv vnějších projevů.
Asertivní - stav, kdy dokážeš adekvátně ovládnout svůj vztek a vykomunikovat ho podle potřeby.
Tvůj vztek se může projevovat v situacích, kdy si připadáš nevyslyšená, neviditelná, nepochopená, ignorovaná - nebo že tvé potřeby, emoce a názory jsou zametány pod koberec.
V dětství souvisí vývoj této reakce se stresovými situacemi, ve kterých jsi byla nucena zůstat, ale na tvoje potřeby (fyzické nebo emocionální) nebyl brán zřetel a tvojí úlevou od BEZMOCI byl křik/útok/vztek, ale taky vysvětlování, obhajování se a argumentace.
Možná ses často cítívala ukřivděná a byla odmítána nebo trestána za něco, co jsi neudělala, nebo udělala, ale nebyl v tom špatný úmysl. Ve snaze být vyslyšena a pochopena tě zaplavil vztek, za který jsi však pravděpodobně byla znovu odmítána a trestána.
Většinou tě dokážou rozčílit i maličkosti. Drobné neshody, nesouhlas nebo "hloupost" druhých lidí. Cítíš se konstantně na jehlách a připravená se bránit.
Při sebedrobnějších narážkách (byť třeba neúmyslných) přecházíš do útoku a máš tendenci si je brát osobně a bránit se.
Často máš pocit, že "je všechno proti tobě" a chování druhých (a celkově světa) si často vykládáš jako úmyslný útok.
Pravděpodobně jsi extrémně náročná na lidi kolem sebe a velmi kritická. I malé pochybení vnímáš jako velký prohřešek, který si zaslouží velkou pozornost. Lidi jsou podle tebe často příliš pomalí/hloupí/nepříjemní/neschopní...
Možná už jsi slyšela, že lidi, kteří jsou extrémně kritičtí vůči druhým, jsou ještě víc kritičtí vůči sami sobě. Tvůj vztek se často projevuje sebedestruktivně a obracíš ho vůči sobě. Ve skutečnosti za sebemenší maličkost viníš sama sebe a neodpustíš si žádnou chybičku. Za svoje prohřešky můžeš mít tendenci se trestat zákazy, odpíráním si nebo v extrému sebepoškozováním a nenávistí namířenou vůči svému tělu.
Fyzicky se BOJ může projevit autoimunitním onemocněním, kdy v podstatně imunitní systém napadá sám sebe, nebo různými kožními onemocněními, kdy tvůj potlačený vztek vylézá na povrch tímto způsobem.
Vztek je velmi přirozená emoce, avšak společensky velmi odsuzovaná. Proto ho nejspíš většinou potlačuješ, což vede ještě k horším emocionálním stavům.
Proto je pro tebe zásadní začít ho ventilovat. Brzy si najdeš pro tebe nejlepší zdravý způsob - zmlátit polštář, křik do polštáře, křik v autě, box, bojový sport...Je moc důležitý, aby sis (například při jízdě autem) dovolila křičet (ideálně z břicha ať si neurveš hlasivky :)) a pouštět všechny nadávky, výhrůžky a urážky, které se v tobě za ty roky nahromadily. Možná si budeš připadat jako monstrum, ale udělej to. Je to správná cesta a naprosto zásadní součást regulace tvého nervového systému.
Dalším projevem BOJE může být nedůvěra a podezíravost vůči druhým. Jak už jsem zmínila, může u tebe převládat dojem, že ti nikdo nerozumí, nemá na srdci tvoje zájmy, nebo se ti snaží ublížit a obvinit tě (často nespravedlivě). A tak jsi tzv. hypervigilantní tzn. nadměrně vnímavá a ostražitá vůči potenciální hrozbě.
Určitý pocit bezpečí a kontroly sama nad sebou a svým vlastním bezpečím ti může přinášet taky nadměrné kontrolování druhých. Pokud budeš mít pod dozorem jejich chování/bezpečí/práci...tak budeš moci dříve předjímat hrozbu a včas zaútočit, aby ses ochránila.
Je důležitý si připomenout, že tvůj BOJ sis vyvinula proto, aby tě ochránil. Tahle tvoje tendence a reflex reagovat na nejistotu, strach a ohrožení se vyvinula ve tvém dětství v situacích, které jsi sama nedokázala jinak ovlivnit.
Není potřeba se tedy jakkoliv sebedegradovat za to, že takhle reaguješ. Existují způsoby, jak tvůj nervový systém regulovat a tvojí dominantní reakci na stres v podobě BOJE zmírnit tak, aby ses sama se sebou cítila v bezpečí a prožívala zdraví, rovnováhu a vnitřní klid ať už ve vztazích, v byznysu nebo kdekoliv v životě.
Pokud svůj BOJ chceš jednou pro vždy regulovat, mám pro tebe průvodce k regulaci přesně na míru tvojí dominantní stresové reakci.
JAK SE BOJ PROJEVUJE V BYZNYSU
Tvojí odpovědí na to, když se neprodává, nebo řešíš konflikt s klientem, případně nějaký haterský komentář je AKCE nebo útok.
Máš tendence se obhajovat a vysvětlovat sáhodlouhými komentáři "jak jsi to myslela" a proč tomu ten druhý nerozumí, nebo jak to ve skutečnosti funguje.
Snažíš se o všem vědět a mít vše pod kontrolou a být nadmíru "profesionální" aby nevznikl prostor pro to, aby tě někdo napadl, zpochybnil nebo ti nějak oponoval.
Jsi perfekcionista a chceš mít všechno podložené, ověřené a být absolutně neprůstřelná. Pokud se třeba na sítích někdo z oboru vyjadřuje k něčemu, co ty vidíš jinak nebo podle tebe neodpovídá pravdě, pak se k tomu okamžitě vyjádříš, abys uvedla věci na pravou míru.
Ve svém obsahu na sítích pak často namísto ke svému ideálnímu klientovi mluvíš k těm, kteří ti nerozumí, nesouhlasí s tebou nebo to dělají jinak (rozuměj BLBĚ :)) ve snaze "jim ukázat" nebo je přesvědčit.
Jsi (někdy extrémně) soutěživá. Konkurenci chytáš za slovo, někdy se je snažíš napadnout a samozřejmě být tou nejlepší ve všem, co čeho se pustíš. A taky chceš aby to ostatní viděli a ráda to dáváš na odiv referencemi, výsledky sebe a svých klientů.
Na výsledky, reference a další DŮKAZY o tom, že jsi fakt dobrá můžeš být někdy až příliš fixovaná a když se ti jich nedostává, tak to v tobě budí potřebu VÍC ZABRAT.
Aniž bys chtěla, připadáš si často ve své marketingové komunikaci a prodeji neviditelná, nevyslyšená a nepochopená a tvojí reakcí je často že "oni jsou blbí" a "oni nenakupujou" a "oni mě nechápou".
Neúmyslně si tak vytváříš nepřátelský vztah ke svému publiku a klientům, ať to může dojít k úplné deziluzi a vyhoření. Přestane tě bavit "házet perly sviním."
Máš za to, že klienti nemakaj (nedělaj "akční kroky") a publikum dost nereaguje i přesto, že jim dáváš ten nejhodnotnější obsah.
Ve skutečnosti jsi extrémně kritická k sobě a ke všemu, co vytvoříš a za neúspěch viníš sebe. A to tak, že hodně. Neprodalo se, protože jsi málo makala (i když ses skoro sedřela z kůže) nevyužila jsi všechny strategie (i když jsi použila vše, co znáš) a v neposlední řadě za to může tvůj mindset, který ať makáš jak makáš (a že makáš fakt moc) se nedokáže trvale nastavit na úspěch.
Docházíš často k závěru, že jsi prostě rozbitá a nevíš co s tím, protože už jsi vyzkoušela doslova všechno. Nakonec se ale vždy vrátíš k tomu bojovat za svůj hlas a svojí pravdu, což z tebe dělá houževnatého člověka, nicméně v DYSREGULACI tě často vede k vyhoření.
POKUD CHCEŠ...
-
Přetrhnout vzorec - nadšení - dřina - vyhoření a mít udržitelný byznys
-
Být zase plná energie do podnikání a přestat se bát kdy dojde.
-
Mít čistou hlavu a vždycky přesně vědět, jaký je tvůj další krok.
-
Cítit se komfortně v absolutní autenticitě a zranitelnosti
-
Cítit se většinu času klidná, v bezpečí, hravá a kreativní.
-
Přestat hledat tu věc/informaci/vnitřní blok, který tě nejvíc posune a konečně se cítit dobře ve svém vlastním těle taková, jaká jsi TEĎ.
-
Pověsit všechen seberozvoj na hřebík, přestat si "přidávat" ale začít "ubírat"
PAK MÁM PRO TEBE PRŮVODCE K REGULACI NERVOVÉHO SYSTÉMU PŘESNĚ NA MÍRU TVOJÍ STRESOVÉ REAKCI:
RUNNER
Tvojí dominantní reakcí na stres je "ÚTĚK"
JAK SE ÚTĚK PROJEVUJE V ŽIVOTĚ
Když se v našem životě objeví hrozba, kterou náš nervový systém vyhodnotí jako příliš velkou na to "se s ní poprat", tak se uchýlí k reakci ÚTĚK.
Pro tebe jako RUNNERA je pak právě ÚTĚK převládající reakcí na situace, které v tobě vyvolají strach a diskomfort.
Konfliktům se vyhýbáš, případně z nich odcházíš pryč. Máš pravděpodobně tendenci se izolovat od lidí a pokud cítíš přemíru stresu, tak se potřebuješ "někam zavřít" a hlavně se od zdroje stresu co nejvíc vzdálit.
Někdy to znamená i útěk k činnostem, u kterých se ti uleví, nebo nemusíš nic moc cítit - přejídání, alkohol, party, bezduché sledování seriálů...a další různé formy závislostí.
V zásadě je ti velmi nepříjemné cítit jakýkoliv emoční diskomfort
a nevíš, jak si s přemírou emocí v daný okamžik poradit. Cítíš v sobě a na sebe někdy až nesnesitelný tlak a jako jediné řešení vnímáš odejít a zavřít za sebou dveře.
Stává se ti, že utíkáš od nepříjemných povinností, nebo je odkládáš na nejposlednější chvíli. Třeba placení účtů. Někdy dokonce děláš, že problémy nevidíš a necháváš je "vyhnít". Bojíš se otevřít ten e-mail, nebo bankovní účet. V extrému můžeš předstírat, že problémy vůbec neexistujou.
Často máš nutkání vyplnit svůj kalendář nejrůznějšími aktivitami a jsi neustále "busy". Když se na chvilku zastavíš, tak máš obrazně (i doslova) cukání v noze, které tě nutí něco dělat. Když NEDĚLÁŠ nebo se něčím nezaměstnáváš, cítíš se velmi neklidně.
Neklid můžeš cítit v rukách, nohách, v břiše...a pořád se musíš "vrtět".
V noci se ti hůř spí a tvoje hlava se soustředí na to, jak od problémů útéct - vymluvit si je/odůvodnit/vytvořit nové lepší situace, které ty aktuální vymažou.
ÚTĚKEM může v extrému být taky spiritualita a seberozvoj, ve snaze "se sebou něco udělat" a utéct tak od emočního diskomfortu.
Máš pocit, že TA DALŠÍ VĚC už bude to ono a vysvobodí tě od neklidu/strachu/diskomfortu cítit svoje emoce.
Ta další práce, ten další vztah, ta další dieta, program, metoda, země, město, kniha...
Potom máš pocit, že jsi pořád "on the go" a před něčím nebo k něčemu utíkáš a nedokážeš se zastavit a spočinout. Chybí ti pocit ukotvení a uzemění se v přítomnosti, ale když se pokusíš to udělat, tak se tvůj neklid mnohonásobně zvýší.
Tak se dáš zase na ÚTĚK.
Když je tvojí převládající reakcí ÚTĚK, můžeš při pohledu na svoje dětství zjistit, že právě chvíle, kdy jsi se před rodiči mohla schovat, utéct nebo se jakkoliv "uklidit" ti přinášely největší (nebo i jedinou) útěchu.
Máš tendenci se přepracovávat, protože i k práci můžeme utíkat ve snaze necítit, nebo utéct od hrozby (nedostatek peněz, špatné hodnocení od šéfa, kritika...). To začíná být problém ve chvíli, kdy tě to vědomě nebo nevědomě vede k vyhoření.
Častým znakem RUNNERŮ se kterým se setkávám je "chronická netrpělivost". Pocit, že to musím mít hned (ideálně včera), nebo to nebudu mít nikdy.
Často se pak můžeš vrhat ke krátkodobým řešením na úkor dlouhodobých a "hasit požáry" namísto předcházení jim.
Možná ses našla v některých charakteristikách, možná ve všech. Chci zdůraznit, že stresové reakce slouží k tomu, aby nás uchránily skutečného nebezpečí. Je to přirozená reakce TVÉHO TĚLA a nevypovídá o tobě NIC ŠPATNÝHO. Pokud se ale z tvého útěku stane chronická dysregulace nervového systému, tak může mít na tvůj život/byznys/vztahy devastující dopad.
Jak regulovat tvůj nervový systém přesně na míru tvojí stresové reakci se dozvíš v PRŮVODCI.
JAK SE ÚTĚK PROJEVUJE V BYZNYSU
Když se neprodává jak bys chtěla, publikum nereaguje, nebo se objeví hejtr, tvojí reakcí je stáhnout se ze sítí a od toho všeho se distancovat.
V každém obsahu konkurence vidíš důkaz o tom, že to někdo dělá líp/víc/častěji a docházíš k závěru, že "to nemá cenu". Máš pocit, že už je vše uděláno, ty by ses jen opakovala a stejně by tě nikdo neslyšel. Máš nutkání utéct a nechat to druhým.
Nepřátelský komentář/odmítnutí klientem tě nutí se stáhnout a uchránit se tak před dalšími komentáři nebo nekomfortními situacemi s klienty.
Můžeš se chtít schovat, nebo zaměřit pozornost na něco nového, jiného, lepšího..."Instagram je hrozná síť, na Youtube bude určitě lepší publikum." "V Česku mi nikdo nerozumí, půjdu do zahraničí." "Tenhle profil má špatnou energii, založím si nový a začnu od znova."
Když se neprodává v kampani, tak "pustíš energii" a máš chuť to předčasně ukončit, nebo se úplně stáhnout a s publikem už vůbec nekomunikovat.
Někdy se můžeš upínat na "the next best thing". Máš pocit, že úleva od tvých emocí a nepříjemností leží "tam někde". Ta další kampaň už vyjde. Ta nová strategie zabere. To další téma mě bude bavit. Ten novej mentor mi určitě pomůže. Tuhle techniku jsem ještě nezkoušela, určitě to bude TEN ZLOM.
Nakupuješ jeden program za druhým né proto, že tě táhne a víš, že tě obohatí, ale protože doufáš, že se ti konečně uleví.
Znovu zopakuju, že cílem kvízu je SEBEPOZNÁNÍ, nikoliv výčitky nebo sebe-degradace. Tvoje chronická stresová reakce je reakcí tvého NERVOVÉHO SYSTÉMU a způsobila jí řada situací, které jsi reálně jako dítě nemohla ovlivnit.
Tvůj "přehřátý" nervový systém způsobuje mimo jiné i to, že ti samotná uvědomění ke změně nepomáhají. Proto když začneš jeho regulací, tak zažiješ ten doposud největší efekt.
POKUD CHCEŠ...
-
Přetrhnout vzorec - nadšení - dřina - vyhoření a mít udržitelný byznys
-
Být zase plná energie do podnikání a přestat se bát kdy dojde.
-
Mít čistou hlavu a vždycky přesně vědět, jaký je tvůj další krok.
-
Cítit se komfortně v absolutní autenticitě a zranitelnosti
-
Cítit se většinu času klidná, v bezpečí, hravá a kreativní.
-
Přestat hledat tu věc/informaci/vnitřní blok, který tě nejvíc posune a konečně se cítit dobře ve svém vlastním těle taková, jaká jsi TEĎ.
-
Pověsit všechen seberozvoj na hřebík, přestat si "přidávat" ale začít "ubírat"
PAK MÁM PRO TEBE PRŮVODCE K REGULACI NERVOVÉHO SYSTÉMU PŘESNĚ NA MÍRU TVOJÍ STRESOVÉ REAKCI:
.png)
FAWNER
Tvojí dominantní reakcí na stres je "PŘIZPŮSOBENÍ"
JAK SE PŘIZPŮSOBENÍ PROJEVUJE V ŽIVOTĚ
Přizpůsobení je jediná ze 4 stresových reakcí, která INTERAGUJE se svojí hrozbou a nesnaží se před ní UTÉCT, ani s ní BOJOVAT, ani jí zmást ZAMRZNUTÍM.
Je to reakce, která je velmi málo známá, přesto velmi častá.
Jako děti potřebujeme tzv. koregulaci našeho nervového systému, tzn. pokud jsme ve stresu (spadneme) potřebujeme druhou osobu k tomu, abychom se z šoku a bolesti zregulovali zase do klidu (aby nás objala a utěšila). Pokud je ovšem druhá osoba (většinou rodič) sama (často i chronicky) rozrušená a dysregulovaná, tak nám neni schopna bezpečí poskytnout.
Takže si vyvineme reakci v podobě upřednostnění emocionálního nebo fyzického stavu a "wellbeing" druhých před tím naším, protože teprve když jsou šťastní oni, dostane se na nás.
Jednoduše se z nás stanou slavní "people pleasers", protože když se ostatní cítí dobře, jsou veselí, usmívají se na nás, tak jsme úspěšně odvrátili stres a hrozbu a můžeme si vydechnout.
V životě jsi pak už pravděpodobně poznala, že prostoru na vydechnutí si moc není, protože se vždy najde někdo, koho je potřeba "potěšit", i kdyby to měla být jedna a ta samá osoba dokola.
Tohle chování je pro tebe REFLEX, děje se tedy v reakci na stres nezávisle na tvých kognitivních procesech - tzn. v tu chvíli se ti nepodaří reakci zastavit nebo změnit myšlenkami. Je to tzv. "silnější než ty". Vědomou regulací nervového systému se samozřejmě z konstantního people pleasování a "podlézání" můžeš osvobodit, na začátku ale stojí pochopení toho co se ti děje a proč se ti to děje.
Pravděpodobně jsi se v jednu chvíli ve tvém životě ztotožnila s pojmem "empat" nebo taky "vysoce citlivá osoba". Naučila ses v dětství totiž s neuvěřitelnou přesností číst výrazy ve tváři druhých lidí (tam se projevují naše emoce), neverbální řeč a regulérně číst jejich nervový systém.
Záviselo na tom tvoje bezpečí.
Dnes jsi tedy tzn. hypervigilantní, tedy nadměrně pozorná a ostražitá ve vztahu k potenciální hrozbě - tedy k tomu, jak se cítí druzí.
Hned poznáš, když se v prožívání druhých něco změní i bez toho, aby cokoliv říkali. Často si to taky bereš osobně a máš neodbytný pocit, že jsi to způsobila ty. Potom na to dlouhé hodiny myslíš, nebo se snažíš emoční stav druhých změnit.
Požadavky druhých plníš většinou automaticky a "bez rozmyslu" souhlasíš a vrhneš se zadanou práci nebo požadavek splnit - často pak dokonce přeplnit. I když to ve skutečnosti udělat nechceš, nebo jsi unavená, přetížená...Navíc se snažíš potřeby lidí předjímat a přeplňovat dopředu.
Máš strach z toho, abys v očích druhých neklesla, nezklamala je nebo nerozčílila. Takový stav by pro tebe byl emočně nesnesitelný a děláš vše pro to, abys mu předešla. Všechno - i (a hlavně) na úkor sebe, svých potřeb a pocitů.
Většinou to dopadne tak, že děláš práci kvůli druhým nebo pro druhé a pak se složitě dočerpáváš o samotě - pokud na to ovšem vůbec zbyde čas.
Dělá ti problém říkat NE, protože jsi naprosto vyděšená z toho, jak by na něj druzí mohli reagovat.
Chováš se vůči druhým přizpůsobivě i tehdy, když s tebou nezacházejí úplně dobře.
Ve všem co děláš toužíš po uznání (validaci) a schválení druhých. Bez toho se cítíš velmi neklidně, nejistě a celkově v ohrožení.
Máš tendenci vyhýbat se nepříjemným situacím.
V jakémkoliv prostředí se pak nalezneš, tak se mu dokážeš přizpůsobit. Jsi takový společenský chameleon - nutí tě k tomu potřeba přijetí od druhých, ať už je to kdokoliv.
Pojďme si zase říct, že reakce přizpůsobení je pro tebe reflex a reakce na uplynulé traumatické události ve tvém životě. Není tvoje vina, že takhle reaguješ a rozhodně neni nutné se téhle reakce na stres už dneska držet. Pomocí těch správných vyrovnávacích mechanismů a regulace nervového systému si dokážeš nastolit vnitřní klid a regulovat kdy reakci použít a kdy ne.
Pokud se jí chceš naučit rozumět a vědět co kdy a jak použít, aby ses cítila líp a šla svou vlastní cestou bez lpění na druhých, tak mám pro tebe průvodce na míru tvojí reakci ZDE.
JAK SE PŘIZPŮSOBENÍ PROJEVUJE V BYZNYSU
Dost pravděpodobně se u tebe v byznysu projevuje tzv. "overgiving" totiž dávání klientům víc, než je potřeba ve snaze uchránit se před kritikou, nespokojeností nebo nesouhlasem.
Dáváš hromady kvalitního obsahu v podobě videí, masterclasses, příspěvků...zdarma proto, aby tě viděli jako experta a "nikdo tě nepomluvil". Možná se bojíš říkat o peníze a nabízíš spolupráci a rady buď zdarma, barterem, nebo za "symbolickou cenu".
Tvoje produkty a služby jsou seriózně podceněné. Vždy tě to nutí soucítit s těmi, kteří si "to nemůžou dovolit". Nemůžeš si pomoct a myslíš na maminky samoživitelky na mateřské a žádný jiný klient v tvých představách neexistuje.
Vycházíš klientům přespříliš vstříc. Přesouváš termíny i když se ti to nehodí. Na nějaký úrovni se pořád řídíš heslem "náš zákazník náš pán" a můžeš se přetrhnout aby dostal ten nejlepší zážitek, i když tvoje snaha dalece přesahuje cenu, kterou si zaplatil.
Př.: Tvoje osobní podpora není v ceně, ale i přesto odpovídáš na zprávy v době mezi sezeními, nebo koučuješ zadarmo ve zprávách na sociálních sítích.
Na každou zprávu odpovídáš hned, i když máš "mimo pracovní dobu" a při notifikacích ti poskočí srdéčko ze strachu, jestli jsi něco nezanedbala, nebo ti nepřišla negativní zpětná vazba. Nebo si někdo něco od tebe instantně nepřeje. A jsi samozřejmě připravená všechny požadavky instantně přeplnit. Služebníček.
Celkově je pro tebe těžký si nastavit hranice a dodržovat je.
Raději klientovi při stížnosti okamžitě vrátíš peníze, než aby ses postavila za svojí kvalitně provedenou službu nebo dodaný produkt.
Někdy si připadáš doslova zneužitá, protože máš pocit, že do byznysu dáváš mnohem víc, než se ti vrací.
Cítíš se vyčerpaná a přepracovaná a máš pocit, že tě nikdo nedokáže ocenit. Přesto na to čekáš a doufáš, že čím víc potlačíš sama sebe, tím spíš si garantuješ přijetí od druhých. To ale nepřichází - zůstává jen únava a psychické vyčerpání.
Při tvorbě obsahu přemýšlíš nad tím "co by asi chtěli oni" a snažíš se zavděčit všem. Což tě často dostane do záseku, protože buď nevíš, nebo je toho tolik, že to fyzicky nemůžeš zvládnout.
Když tvůj příspěvek nedostane za 0,01 vteřiny lajk, tak ho automaticky odsoudíš, jakože se druhým nelíbí.
Když vytvoříš nabídku a hned (nebo dostatečně) se neprodává, tak je to pro tebe téměř nesnesitelné. Hlavou ti běží všechny možné scénáře toho, co se na tom potenciálním klientům nelíbí a co jsi udělala špatně.
Zpochybníš cenu, grafiku, množství tvojí odvedené práce, tvoje znalosti, schopnosti, expertízu, autoritu, schopnost zaujmout, schopnost rozehřát publikum, tvojí záři a magnetismus, načasování a v neposlední řadě všechny tvoje myšlenky, přesvědčení a energii, ve který jsi byla když jsi nabídku launchovala.
Máš tendenci zkoušet VŠECHNY prodejní a marketingové strategie, které znáš, stavět se na hlavu a "dělat cirkus" pro to, abys publikum uspokojila. Jsi odhodlaná udělat pro jejich spokojenost cokoliv.
Je pro tebe těžký říct si o pomoc, nebo prostě cokoliv jen tak CHTÍT, protože sis zvykla, že tvoje potřeby způsobují druhým stres/práci navíc/nekomfort.
POKUD CHCEŠ...
-
Přetrhnout vzorec - nadšení - dřina - vyhoření a mít udržitelný byznys
-
Být zase plná energie do podnikání a přestat se bát kdy dojde.
-
Mít čistou hlavu a vždycky přesně vědět, jaký je tvůj další krok.
-
Cítit se komfortně v absolutní autenticitě a zranitelnosti
-
Cítit se většinu času klidná, v bezpečí, hravá a kreativní.
-
Přestat hledat tu věc/informaci/vnitřní blok, který tě nejvíc posune a konečně se cítit dobře ve svém vlastním těle taková, jaká jsi TEĎ.
-
Pověsit všechen seberozvoj na hřebík, přestat si "přidávat" ale začít "ubírat"
PAK MÁM PRO TEBE PRŮVODCE K REGULACI NERVOVÉHO SYSTÉMU PŘESNĚ NA MÍRU TVOJÍ STRESOVÉ REAKCI:
.png)
FREEZER
Tvojí dominantní reakcí na stres je "ZAMRZNUTÍ"
JAK SE ZAMRZNUTÍ PROJEVUJE V ŽIVOTĚ
K zamrznutí se nervový systém uchyluje ve chvíli, kdy vyhodnotí, že před hrozbou nemůže utéct a ani se s ní poprat. Zamrznutí použije tak, že zatuhneš a v nečinnosti počkáš, než hrozba odezní.
Začneme trochu vědecky ale neboj, ve zbytku dokumentu pochopíš co a proč se ti děje velmi lidsky.
Existují tři druhy - nebo lépe fáze - ZAMRZNUTÍ.
1. Klasické zamrznutí, které slouží k získání času pro reakci boj nebo útěk. Zvířata využívají zamrznutí k odvrácení pozornosti predátora. Je to reakce instinktivní, automatická - a krátkodobá. Po prvotním šoku většinou dojde k boji nebo útěku.
2. Tonická imobilita, která spočívá v ochabnutí svalů a neschopnosti se pohnout.
3. Shutdown neboli zhroucení. Kolaps, při kterém se uvolní všechny svaly, nervový systém přechází do odpočinkového stavu a organismus přechází do jaksi odevzdaného stavu hibernace. Ve zvířecí říši je to většinou poslední fáze před "sežráním".
Tak jako tak tvoje náchylnost ke stresové reakci zamrznutím pravděpodobně vychází z nepříjemné (jednorázové nebo opakované, fyzické nebo emocionální) situace, ve které nebylo zbytí. Nemohla jsi z ní utéct, ani s ní bojovat.
Když si to tak vezmeš, tak každé dětství symbolizuje takovou situaci. S dospělým se nepopereš a utéct jako dítě s baťůžkem buchet taky nemůžeš. Sám o sobě je domov útočištěm a poskytuje dítěti bezpečí. Pokud se však z jakéhokoliv důvodu nemůže fyzicky nebo emocionálně v bezpečí cítit, uchýlí se k zamrznutí.
Jak poznáš v reálném životě, že reaguješ právě zamrznutím?
Pokud jsi například součástí výměny názorů s partnerem a přijde na to, abys vyjádřila svoje pocity nebo postoj, máš knedlík v krku a prostě nedokážeš promluvit. Tvůj nervový systém vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a snaží se zajistit bezpečí nečinností.
Máš před sebou prezentaci/masterclass/zkoušku ve škole a přestože bys potenciálně odpověď někde určitě dokázala vylovit, tak dostaneš okno a v hlavě máš prázdno.
Někdy když jsi pod domnělým nebo akutním stresem tak máš pocit, jakoby ses na sebe dívala zvenku. Tvoje myšlenky a pocity jakoby nebyly tvoje.
Ve chvílích, které symbolizují velkou emoční zátěž se "vypneš" a máš pocit, že necítíš nic. Odpojíš se od svých pocitů.
Když se stane nějaký "průser" tak nejsi schopná udělat nic. Úplně zatuhneš. Zvenku to může působit, jakoby ti to bylo jedno, ale ve skutečnosti je to tvoje reakce na extrémní stres.
Jsi si velmi dobře vědoma, že některé hrozby ignoruješ a necháváš "vyhnít" (účty, administrativa, návštěva lékaře...) a zároveň s tím nejsi schopná nic udělat. V hlavě ti tak neustále běhají "otevřené" položky, ale nejsi schopná udělat akční krok k tomu, abys s nimi něco udělala.
Když jsi v neznámém prostředí nebo nové situaci, tak se držíš v pozadí a čekáš jak se vyvrbí.
Se zamrznutím se taky víc než s jinými reakcemi pojí pocit studu/hanby nebo ostudy - nejlepším výrazem je anglické "shame".
A to ať už pocit hanby vůči sama sobě, nebo vnímané hanby od druhých. Máš intenzivní neutuchající pocit, že bys měla být produktivnější, aktivnější, víc otevřená, víc se socializovat, postavit se za sebe, být průbojnější...MĚLA BYS být něco víc nebo míň a cítíš v sobě tenhle tlak, ale nedaří se ti s ním nic dělat.
Proto je pro tebe obzvláště důležitý proces "deshamingu" v rámci kterého si uvědomíš, že tvoje stresová reakce a tvoje chování, které způsobuje, nejsou tvoje skutečné charakterové vlastnosti a osobnost. Je to extrémní dlouhodobá zažitá reakce tvého nervového systému, která většinou nejde přepsat "mentální prací", ale vyžaduje práci s nervovým systémem jako takovým.
Možná jsi často nerozhodná a cítíš se paralyzovaná.
Někdy se můžeš cítit zaseknutá nejen fyzicky, ale taky mentálně - na nějaké situaci, člověku nebo v minulosti.
Obecně v životě necháváš věci ať se vyvinou samy a to i tehdy, když se vyvíjejí v tvůj neprospěch. Mezitím nad nimi však přemýšlíš a prožíváš jejich dopad - nebo propadáš úplnému odpojení a otupení.
Možná si připadáš, že tě v životě nic moc nenadchne, ani extrémně nerozesmutní - to může být důsledkem opakovaného chronického uchylování se k zamrznutí.
Možná si často připadáš izolovaná, nepochopená a odpojená od života nebo druhých lidí. Můžeš mít i pocit, že nerozumíš sama sobě.
Tahle tvoje reakce není nic, za co by ses měla vinit nebo trestat. Pravděpodobně je výsledkem tvojí reakce na situaci(e) v dětství, ve kterých jsi nemohla reagovat jinak a tvůj nervový systém udělal to co umí nejlíp aby tě uchránil.
A dont worry - existuje cesta jak se z chronického zamrznutí dostat. Je jiný než u ostatních stresových reakcí, dost možná proto na tebe tradiční seberozvojové "hajpovací" metody nezabíraly.
Pokud se o tvé dominantní stresové reakci a jak se z ní dostat dozvědět víc, mám pro tebe průvodce ZDE.
JAK SE ZAMRZNUTÍ PROJEVUJE V BYZNYSU
Často si připadáš neschopná akce. Doufáš, že "se to nějak stane" ale ve skutečnosti cítíš obrovský stres z toho, že se to nestane, ale taky nevíš jak si zajistit úspěch - nebo se prostě nedokážeš pohnout.
Máš pocit, že tvým přičiněním by se nic moc nezměnilo. Ani bys to nezhoršila, ale ani bys to nezachránila. Tak neděláš nic. Dost často prostě NEVÍŠ a nedokážeš se rozhodnout.
Nepříjemné zprávy, administrativu, účty, příliš složité úkoly...ignoruješ a necháváš vyhnít. Máš strach, že bys je možná nedokázala udělat dobře, někdo by tě zkritizoval nebo jinak napadl. Někdy tak problémy bobtnají pod povrchem, stres v tobě roste, ale akceschopná pořád nejsi.
Měsíce (možná roky) máš v sobě ten nápad na podnikání. Víš, že by to mohl být úspěch, nikdo jinej to takhle ještě neudělal...ale nejsi schopná začít.
V byznysu dokážeš nějaký nápad rozjet, ale pokud je toho na tebe emočně příliš, tak přijde zásek, přestane ti to všechno dávat smysl, už necítíš to, cos na začátku cítila...
Najednou ti na klientech ani na tématu tvýho byznysu tolik nezáleží, nebaví tě to, nevidíš v tom budoucnost...jsi vnitřně vypnutá.
Pozoruješ ostatní jak se jim daří a máš pocit, že jsi jediná na světě, komu to nejde "samo". A to i tehdy, pokud jsi nějaké úrovně úspěchu už dosáhla - cítíš pocity viny a hanby za to, že to není takové, jako u jiných úspěšnějších.
Někdy se u tebe střídají období akce (třeba kampaň), která ale následuje kompletní zamrznutí. Nejsi schopná dělat nic, ani to, co tě bavilo. Vlastně ani netušíš co by tě mohlo bavit.
Tyhle cykly zamrznutí se opakují. Čím delší jsou, tím větší hanbu a otupělost cítíš, což ztěžuje tvůj návrat na sociální sítě, nebo celkově do života.
Často máš pocit, že jen tak sleduješ život, jak ti utíká mezi prsty.
Pravděpodobně si čas od času užíváš denní snění o tom, že někdo přijde a od toho všeho tě zachrání.
POKUD CHCEŠ...
-
Přetrhnout vzorec - nadšení - dřina - vyhoření a mít udržitelný byznys
-
Být zase plná energie do podnikání a přestat se bát kdy dojde.
-
Mít čistou hlavu a vždycky přesně vědět, jaký je tvůj další krok.
-
Cítit se komfortně v absolutní autenticitě a zranitelnosti
-
Cítit se většinu času klidná, v bezpečí, hravá a kreativní.
-
Přestat hledat tu věc/informaci/vnitřní blok, který tě nejvíc posune a konečně se cítit dobře ve svém vlastním těle taková, jaká jsi TEĎ.
-
Pověsit všechen seberozvoj na hřebík, přestat si "přidávat" ale začít "ubírat"
PAK MÁM PRO TEBE PRŮVODCE K REGULACI NERVOVÉHO SYSTÉMU PŘESNĚ NA MÍRU TVOJÍ STRESOVÉ REAKCI:
.png)